V posledních letech, a možná i desetiletích, se objevuje stále více nejasností a nepochopení kolem dětského světa a výchovy. Na jednu stranu je to pozitivní, protože rostoucí zájem o výchovné postupy, snaha porozumět dětskému světu a hledání optimálního přístupu k dítěti, svědčí o touze zajistit, aby se dítěti na světě žilo dobře, aby se optimálně rozvíjelo a zároveň přijalo hodnoty a postoje, které mu v dospělosti pomohou vést spokojený a naplněný život. Na druhou stranu tento zmatek v pojmech, přístupech a názorech komplikují život běžným rodičům, kteří se, i při nejlepší snaze, nedokážou uspokojivě zorientovat. To často vede k frustraci, přesycení informacemi a v některých případech až k rezignaci. Vyčerpaní rodiče se pak nevědomky vracejí k výchovným postupům, které sami zažili jako děti, i když třeba původně zamýšleli něco jiného.
Ráda bych vám dnes nabídla alespoň malou pomůcku ve velmi důležitém tématu, kterým jsou dětské potřeby.
Je důležité hned na začátku zdůraznit rozdíl mezi přáním a potřebou. Přání je něco, co dítě k životu nezbytně nepotřebuje, a rodič má možnost rozhodnout se, zda toto přání naplní. Samozřejmě, pokud přání zůstane nevyplněno, dítě může pociťovat určitou míru nespokojenosti nebo frustrace, což ale nemusí být nutně špatné. Na druhou stranu potřeba představuje základní nezbytnost, kterou je důležité brát v úvahu a snažit se ji dítěti naplnit.
Pojďme se společně podívat na základní potřeby dítěte
- Fyziologické potřeby
- Bezpečí
- Přijetí
- Láska
- Respekt a uznání
- Autonomie
- Vlastní tempo
- Přiměřenost podnětů
- Vliv
- Smysluplnost
- Hra
- Pohyb
- Učení a poznávání
- Řád a hranice
- Seberealizace
- Úspěch
- Sounáležitost
Občas se může stát, že potřeba vypadá jako přání, což se děje ve chvílích, kdy nám není jasný její primární motiv. Dám vám příklad: vaše dítě tvrdí, že nutně potřebuje hračku určité značky. Na první pohled to nevypadá jako základní potřeba – vždyť si přece může hrát i s jinou hračkou. Skutečným motivem ale může být touha po sounáležitosti, přijetí ve skupině nebo snaha získat vliv mezi vrstevníky. Jak tedy rozlišit mezi přáním a potřebou?
V tomto vám může pomoci rodičovský instinkt a otevřená komunikace. Vy znáte své dítě nejlépe – víte, jak reaguje, co má rádo a co teprve objevuje. Když si uvědomíte celý rozsah dětských potřeb, můžete se na požadavky svého dítěte podívat z nadhledu a zkoumat jejich pravé motivy.
Výchova dětí je jednou z nejnáročnějších, ale zároveň nejdůležitějších úkolů, které rodiče mají. Každé dítě je originál, přichází na svět s vlastní jedinečnou povahou a potřebami, které se mohou lišit od těch, které mají jeho vrstevníci. V této rozmanitosti je skryta krása i výzva rodičovství.
Klíčem k úspěšné výchově je naslouchat, pozorovat a komunikovat. Naslouchání neznamená jen slyšet slova, která dítě říká, ale také rozumět tomu, co se skrývá za jeho projevy – jeho obavy, touhy, radosti i frustrace. Pozorování nám pomáhá lépe vnímat, co dítě potřebuje a jak se vyvíjí. A otevřená komunikace je mostem mezi námi a našimi dětmi, umožňuje jim vyjádřit své pocity a myšlenky, ale také jim pomáhá chápat naše rozhodnutí a hranice.
Pokud se nám podaří vytvořit prostředí, kde dítě ví, že je vyslechnuto a pochopeno, cítí se bezpečně a má prostor pro vlastní růst, máme šanci vychovat sebevědomého jedince, který si je vědom svých hodnot a je připraven čelit výzvám života. Tím, že budeme respektovat jeho základní potřeby, mu můžeme poskytnout nejen lásku a péči, ale také nezbytné dovednosti pro to, aby v budoucnu mohl vést spokojený a naplněný život.
Výchova není o dokonalosti, ale o opravdovém zájmu a snaze být s dítětem v souladu. Každý rodič dělá chyby, ale pokud se budeme snažit porozumět našim dětem a dávat jim najevo, že jsou pro nás důležité, bude to ten nejlepší základ, který jim můžeme do života dát. V konečném důsledku je to právě vztah plný důvěry a respektu, co dětem umožní vyrůst ve zdravé a šťastné dospělé.
