Některé pravdy jsou tak hluboké a přirozené, že je nevědomky přestaneme vnímat, protože nám připadají… příliš samozřejmé.
Jednou z nich je tato: každé dítě je zázračné.
A přesto se tahle pravda musela znovu a znovu objevovat, dokazovat, měřit, zapisovat do odborných článků, aby ji moderní společnost konečně začala brát vážně. Abychom začali věřit tomu, co intuice našich těl a srdcí věděla dávno – že i ta nejmenší miminka, a dokonce i ta, která se ještě nenarodila, prožívají, cítí, pamatují si, komunikují, propojují se… že mají vědomí.
Ohlédnutí do historie: když se bolest popírala
Ještě v 80. letech 20. století panoval v medicíně názor, že nedonošené děti nevnímají bolest. Doslova. Zcela běžně se tehdy prováděly chirurgické zákroky na novorozencích bez jakékoli anestezie, protože se věřilo, že jejich nervová soustava není dostatečně vyvinutá na to, aby přenášela bolestivý vjem.
Ano, je to šokující. Ale skutečné.
A není to tak dávno. Mnozí z nás, nebo naši blízcí, jsme byli děti právě v té době. A je důležité to připomenout – nejen jako kritiku tehdejší doby, ale jako důkaz toho, jak snadno se lidská společnost může odpojit od citu, když upřednostní rozum bez soucitu.
Dnes už naštěstí víme mnohem víc. A díky práci odborníků jako jsou John Bowlby, Mary Ainsworthová, Thomas Verny, David Chamberlain nebo Arthur Janov, máme nejen vědecké důkazy, ale i jasné návody, jak s dětmi zacházet od jejich samého počátku. Doslova od prvních vteřin početí.
Děti vnímají dřív, než přijdou na svět
Výzkumy prenatální psychologie ukazují, že miminko v děloze není pasivní, nevědomý organismus. Je to bytost, která naslouchá, reaguje a vytváří si vztahy. Už v těle matky cítí a vyhodnocuje emoce rodičů. Sleduje jejich vzájemné interakce. Vnímá, jak se o něm mluví, co se kolem něj děje.
Dítě ještě před narozením navazuje emocionální vztahy. A tvoří si první otisk toho, zda je vítané. Zda je svět bezpečné místo. Zda může důvěřovat.
Už tehdy se začíná formovat jeho budoucí sebevědomí, vztah k tělu, ke světu, k lidem. Přemýšlejme o tom – je možné být milované ještě předtím, než se narodím?
Ano. A je to pro vývoj dítěte zásadní.
Těhotenství není jen biologický proces. Je to vztah.
Matka a dítě jsou v těhotenství jedním tělem, ale dvěma dušemi. Každá změna v těle i psychice matky má přímý dopad na vnímání miminka.
Ale nejen matka – také otec má důležitou roli. Výzkumy ukazují, že dítě dokáže rozlišit hlas otce, reaguje na něj jinak než na cizí mužské hlasy. A co víc – miminko si pamatuje rytmus, tón a emocionální náboj slov, která slyší opakovaně.
To znamená, že pokud maminka nebo tatínek miminku pravidelně čtou, zpívají nebo mluví jemně, vytvářejí bezpečný rámec, který si dítě nese s sebou i po narození.
Například: pokud ještě nenarozenému miminku před spaním pravidelně čtete stejnou pohádku, kterou spojuje s klidem těla matky, vytvoří se v něm behaviorální návyk – tichý vnitřní signál: „teď je čas se zklidnit.“ A tento signál funguje i po porodu. Kolik rodičovských krizí by mohlo být mírnějších, kdybychom tohle věděli už dřív…
Až příliš často podceňujeme dětskou moudrost
Společnost je dlouho vedena k přesvědčení, že děti „ještě ničemu nerozumí“. Proto se s nimi nemluví, když se dějí důležité věci. Nezahrnují se do rozhodování. Nerespektuje se jejich souhlas či nesouhlas. Jenže i to má své důsledky.
Dítě, které od začátku zažívá, že je viděné, slyšené a brané vážně, má mnohem větší šanci vyrůst ve vnitřně stabilního, empatického a sebevědomého člověka.
A co když se to v našem vlastním dětství nestalo? Co když jsme tuhle laskavou zkušenost neměli?
Pak je čas ji začít tvořit teď. Pro naše děti. A současně tím léčit i své vlastní nitro.
Každé dítě je zázračné. Ale ne kvůli tomu, co dokáže. Kvůli tomu, kým je.
Dítě není „malý dospělý“. Ale ani bezmocná „polo-osoba“, jak jsme si dlouho mysleli. Je to plnohodnotná lidská bytost se svou duší, potřebami a jedinečností.
A každý z nás může vnést do vztahu s dítětem víc porozumění, laskavosti a úcty – nejen k jeho emocím, ale i k těm svým.Možná jsme vyrostli ve světě, kde se citlivost brala jako slabost. Ale můžeme vytvořit svět, ve kterém se citlivost stane silou.
A láska vědomou volbou.
